Islám

jak vyšetřovatelé zabraňují terorismu

zesílení mezinárodní spolupráce pomohlo evropským vyšetřovatelům, aby mezi lety 2018 a 2019 zhatili třikrát více útoků, než kolik jich teroristé dokázali uskutečnit

.
18. březen 2021
David Ruzicka
<p>TEN scénář už zdomácněl. Džihádistický teroristický útok ukáže, že i Evropa je dějištěm pro násilnou ventilaci křivd a aspirací, jejichž každodenního vření se Evropané častěji účastní v konfliktních zemích. Část z tvůrců názorů vystopuje takový útok k islámu. Někteří přitom zachovají nuance, jiní ne. Jejich oponenti upozorní, v čem že ti první pošlapávají náboženské svobody a odmítnou podněcování podezíravosti vůči druhým.</p><p>Poslední díl ze série těchto dramat se odehrál ve Francii koncem roku 2020. Série několika ohavných útoků, která si vyžádala čtyři oběti, podnítila francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby rozvinul svůj plán boje proti „<a href="https://datalyrics.org/cs/kategorie/islam/politicky-islam" target="_blank">islamistickém</a> separatismu“. Jestliže Macron si přitom nárokoval opodstatňující přístup, dva z ministrů v jeho vlády se o pečlivost nesnažili. Jeden se pohoršoval na existencí uliček určeným halal potravinám v supermarketech, zatímco jiný si stěžoval na „islamo-levičáctví“ na francouzských univerzitách. Polemiky v mezinárodním tisku, které následovaly, diskuzi dále odklonili od původní otázky: jak nejlépe předcházet džihádistickému terorismu?<span class="foot-note">Perhaps most notably, many observers raised eyebrows after the Financial Times published a reply by Mr Macron to an article critical of the French president by FT’s correspondent Mehreen Khan. The FT pulled the original article down, quoting noncompliance with FT’s editorial standards. However, Macron’s article itself contained a dubious claim. It referred to the existence of “districts where small girls aged three or four are wearing a full veil”.</span></p><p>Když se ozvěny podobných debat dostanou do střední Evropy, je dobré mít na paměti, jak mrňavý svět teroristů přesně je: Ve Francii žije podle agentury Pew 5.7 milionu muslimů. V celé Evropě v zabili v roce 2019 tři násilní islamisté dohromady 10 lidí.</p><p><img src="/img/articles/images/rd5gUNwsYpeklxs3SZYMIbBSi3LTezCcHkqTOhk4.png" width="400" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p>I během poslední vlny džihádistické agitace, mezi lety 2015 a 2017, měl průměrný Evropan asi šedesátkrát větší šanci, že bude bezbožně zavražděn, než že zemře rukou teroristy. Teroristé, kteří sužovali Evropu mezi sedmdesátými a počátkem devadesátých let, si získali mnohem méně pozornosti od mezinárodních médií, ale byli smrtonosnější (viz graf).</p><h3>policisté přidusili džihádistický terorismus díky mezinárodní spolupráci</h3><p>Britští agenti eliminovali tehdejší Irskou republikánskou armádu tak, že ji <a href="https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/04/double-blind/304710/" target="_blank">infiltrovali</a> a podnítili přechod těch, co za ní stáli, do <a href="https://unherd.com/2020/12/will-anyone-ever-say-sorry-in-northern-ireland/?tl_inbound=1&tl_groups%5b0%5d=18743&tl_period_type=3" target="_blank">nenásilné</a> politické arény.</p><p>Jak bychom měli čelit dnešním, více roztroušeným džihádistickým teroristům?</p><p>Experti se neshodnou. Ti blízcí francouzskému prezidentovi, jako Gilles Kepel, <a href="https://www.nytimes.com/2017/04/05/magazine/france-election-gilles-kepel-islam.html" target="_blank">zdůrazňují</a>, že teroristické útoky jsou pohněné islamismem. Dodávají, že stoupenci násilní vzbudí pramálo rozruchu v prostředí, kde se nenávist ke státu stane normou. Jejich oponenti, jako Oliver Roy, <a href="https://www.ft.com/content/1f2f66c9-ce39-47dd-a1e9-a8687ff8ee2c" target="_blank">říkají</a>, že klíčové tvrzení prezidentových poradců postrádá empirický základ: náboženská ideologie, kterou se francouzští teroristé oháněli, nepocházela z mešit a náboženských škol na předměstích. Pocházela z vyhledávání na internetu teroristy, kteří se radikalizovali ve skupinách přátel často zapojených do drobné kriminality.</p><p>Scott Atran, spoluzakladatel Centra pro řešení těžko řešitelných konfliktů na Univerzitě v Oxfordu, poznamenává, že je nutné pochopit „širší záležitosti jako je marginalizace“ a čeho jsou marginalizované komunity schopné. Zdůrazňuje však, že „jádro pozornosti, ať už ze strany akademiků či vymahatelů práva, by mělo být na znalostech specifických sítí a kontextů, které vytváří rekruty – ne makrofaktorech jako je marginalizace.“</p><p>Tajné služby v Evropě se přirozeně zdráhají mluvit o detailech metod, které jim pomohli zhatit třikrát více útoků, než kolik jich teroristé dokázali mezi lety 2018 a 2019 uskutečnit. Klíčovým důvodem jejich úspěchu však bylo „zlepšení výměny informací mezi členskými státy“, poznamenává Steven Lambert, seniorní specialista v Evropském protiteroristickém centru.</p><h3>krajní pravice dál viní migranty</h3><p>Ne všechny členské státy ale spolupracovaly vždy a plně.</p><p>Je zjevné, že poslední vlna teroristů obsahuje významný počet lidí s migračním pozadím. Mnozí v důsledku toho podlehli post-hoc klamu, když ignorovali obrácené pozorování, totiž že ze zanedbatelného zlomku migrantů se stanou teroristé. Maďarská vláda, nejúspěšnější reprezentant středoevropské krajní pravice, je toho zřejmě nejkřiklavějším příkladem. Zkarikovaná spojení mezi terorismem a migrací se stala charakteristickým znakem <a href="https://datalyrics.org/cs/ctyri-zeme-osm-stylu-zpravodajstvi" target="_blank">propagandy</a> vysílané médii, kterých se předtím zmocnili pobočníci premiéra Viktora Orbána.</p><p>Paradoxně to byla právě vláda oficiálně kritická k neregulérní migraci, která samovolně <a href="https://yalebooks.yale.edu/book/9780300241228/road-me-weeps" target="_blank">zrušila</a> registrace uchazečů o azyl v září 2015. Proto nezdokumentovala cestu několika pachatelů Listopadových teroristických útoků v Paříži, nejsmrtonosnějšího úderu v Evropské unii za posledních 15 let. Maďarští policisté přitom mohli mít dobrou šanci teroristy, které jejich francouzský kumpán vyzvedl v Budapešti, zastavit: tou dobou měli tajné služby několika evropských zemí již k dispozici čísla 15,000 sériových čísel prázdných pasů, které zřejmě padly do rukou bojovníků Islámského státu po okupaci několika provincií v Sýrii a Iráku.</p><p>Maďarská vláda nereagovala na žádost o komentář.</p><p>Vláda Viktora Orbána ale nebyla sama v režírování protimigračních grotesek zdánlivě navržených ke zvýšení bezpečnosti. Andrej Babiš, český premiér, dodnes udržuje v platnosti <a href="https://apps.odok.cz/attachment/-/down/IHOAAN595WUT" target="_blank">usnesení</a> vlády z roku 2017, kterým zakazuje ministerstvu vnitra provádět přesídlování uprchlíků prověřených Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.</p><p>Najít merit usnesení je ale těžké. Třebaže řada útoků byla spáchána uchazeči o azyl, spolku Datalyrics se nepodařilo zjistit jediný smrtelný útok, který by kdy v Evropě spáchal uznaný uprchlík. Po vlastním pečlivém přezkumu všech útoků ve Spojených státech od roku 1980, kdy tamní uprchlický zákon nastavil systematické procedury pro přijímání uchazečů o azyl, došel libertariánský Cato Institute ke stejnému závěru na druhé straně Atlantiku.<span class="foot-note">NOWRASTEH, A. (2016) Terrorism and Migration. A Risk Analysis. CATO Institute Policy Analysis no. 798, September 13.</span></p><p>Třebaže několik islamistů bylo odsouzeno za trestné činy spjaté s terorismem i v Česku, zatím <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jaromir-balda-nejvyssi-soud-teroristicky-utok_1912181231_pj" target="_blank">nejdál</a> dotáhl opovrženíhodné plány penzionovaný sympatizant strany SPD Tomia Okamury, který se pokusil vykolejit dva vlaky a vzbudit přitom zdání, že za skutkem stáli muslimové.</p><p>Odveta za džihádistickou hrozbu se stala válečným pokřikem krajní pravice v mnoha zemích.<span class="foot-note">See e.g. UK: Raffaello Pantucci, ‘A Tale of Two Terrors: The British Extreme Right Organises While Islamists Scatter’, Newsbrief, 38.6 (2018), 1–3.</span> Někdejší nositelé umírněných názorů se vzdali legitimní kritiky specifických migračních politik a začali hovořit o „zrádcích“ národa a uprchlických „invazích“. Z jejich dehumanizujícího jazyka pak čerpali krajně pravicoví teroristé v novozélandském Christchurch, americkém Pittsburghu či německém Hanau.</p><p>Tuto rétoriku často přijali i pachatelé předsudečného násilí na sociálních sítích. Právě tato hrozba dnes nejvíc zaneprazdňuje specializované odbory české policie. Vojtěch Motyka, vedoucí loni překřtěného, třicetičlenného týmu pověřeného potíráním extremismu a terorismu na pražském policejním ředitelství, přitom říká:</p><blockquote>„Neplatí, že dominantními pachateli trestných činů souvisejících s podporou a schvalováním terorismu jsou lidé s vazbami na extrémistická hnutí. Všech 34 případů podpory teroristického hnutí nebo schvalování teroristického útoku, které jsme objasňovali v předešlém roce, spáchali běžní lidé ovlivnění i dezinformacemi.“</blockquote><h3>moderní protiteroristické programy staví na větší spolupráci s komunitou</h3><p>Jak se nakonec džihádistiští teroristé a krajně-pravicoví extrémisté liší? Přezkumy profilů džihádistických teroristů, které provedl jak někdejší analytik americké tajné služby CIA Mark Sageman, tak britská tajná služba MI5, došli nezávisle na sobě k závěru, že silná náboženská identita je pro radikalizaci překážkou. Je-li to náboženství, které přivede teroristy, bývá to take náboženství, které je <a href="https://www.nytimes.com/interactive/2018/podcasts/caliphate-isis-rukmini-callimachi.html" target="_blank">vyvede</a> pryč.</p><p>To kontrastuje s převážně bezbožnými cestami dovnitř a ven z krajní pravice. Přestože díky komplexitě radikalizace není garantováno, že preventivní a deradikalizační programy budou fungovat, větší zapojení místní komunity je směrem, kterým se dnes tyto programy ubírají v řadě zemí, <a href="https://www.theguardian.com/commentisfree/2020/feb/03/potential-terrorists-before-radicalisation-extremist-propaganda" target="_blank">řekl</a> deníku The Guardian Richard Barrett, bývalý ředitel protiteroristického oddělení britské informační služby MI6.</p>
<p>TEN scénář už zdomácněl. Džihádistický teroristický útok ukáže, že i Evropa je dějištěm pro násilnou ventilaci křivd a aspirací, jejichž každodenního vření se Evropané častěji účastní v konfliktních zemích. Část z tvůrců názorů vystopuje takový útok k islámu. Někteří přitom zachovají nuance, jiní ne. Jejich oponenti upozorní, v čem že ti první pošlapávají náboženské svobody a odmítnou podněcování podezíravosti vůči druhým.</p><p>Poslední díl ze série těchto dramat se odehrál ve Francii koncem roku 2020. Série několika ohavných útoků, která si vyžádala čtyři oběti, podnítila francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby rozvinul svůj plán boje proti „<a href="https://datalyrics.org/cs/kategorie/islam/politicky-islam" target="_blank">islamistickém</a> separatismu“. Jestliže Macron si přitom nárokoval opodstatňující přístup, dva z ministrů v jeho vlády se o pečlivost nesnažili. Jeden se pohoršoval na existencí uliček určeným halal potravinám v supermarketech, zatímco jiný si stěžoval na „islamo-levičáctví“ na francouzských univerzitách. Polemiky v mezinárodním tisku, které následovaly, diskuzi dále odklonili od původní otázky: jak nejlépe předcházet džihádistickému terorismu?<span class="foot-note">Perhaps most notably, many observers raised eyebrows after the Financial Times published a reply by Mr Macron to an article critical of the French president by FT’s correspondent Mehreen Khan. The FT pulled the original article down, quoting noncompliance with FT’s editorial standards. However, Macron’s article itself contained a dubious claim. It referred to the existence of “districts where small girls aged three or four are wearing a full veil”.</span></p><p>Když se ozvěny podobných debat dostanou do střední Evropy, je dobré mít na paměti, jak mrňavý svět teroristů přesně je: Ve Francii žije podle agentury Pew 5.7 milionu muslimů. V celé Evropě v zabili v roce 2019 tři násilní islamisté dohromady 10 lidí.</p><p><img src="/img/articles/images/rd5gUNwsYpeklxs3SZYMIbBSi3LTezCcHkqTOhk4.png" width="400" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p>I během poslední vlny džihádistické agitace, mezi lety 2015 a 2017, měl průměrný Evropan asi šedesátkrát větší šanci, že bude bezbožně zavražděn, než že zemře rukou teroristy. Teroristé, kteří sužovali Evropu mezi sedmdesátými a počátkem devadesátých let, si získali mnohem méně pozornosti od mezinárodních médií, ale byli smrtonosnější (viz graf).</p><h3>policisté přidusili džihádistický terorismus díky mezinárodní spolupráci</h3><p>Britští agenti eliminovali tehdejší Irskou republikánskou armádu tak, že ji <a href="https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/04/double-blind/304710/" target="_blank">infiltrovali</a> a podnítili přechod těch, co za ní stáli, do <a href="https://unherd.com/2020/12/will-anyone-ever-say-sorry-in-northern-ireland/?tl_inbound=1&tl_groups%5b0%5d=18743&tl_period_type=3" target="_blank">nenásilné</a> politické arény.</p><p>Jak bychom měli čelit dnešním, více roztroušeným džihádistickým teroristům?</p><p>Experti se neshodnou. Ti blízcí francouzskému prezidentovi, jako Gilles Kepel, <a href="https://www.nytimes.com/2017/04/05/magazine/france-election-gilles-kepel-islam.html" target="_blank">zdůrazňují</a>, že teroristické útoky jsou pohněné islamismem. Dodávají, že stoupenci násilní vzbudí pramálo rozruchu v prostředí, kde se nenávist ke státu stane normou. Jejich oponenti, jako Oliver Roy, <a href="https://www.ft.com/content/1f2f66c9-ce39-47dd-a1e9-a8687ff8ee2c" target="_blank">říkají</a>, že klíčové tvrzení prezidentových poradců postrádá empirický základ: náboženská ideologie, kterou se francouzští teroristé oháněli, nepocházela z mešit a náboženských škol na předměstích. Pocházela z vyhledávání na internetu teroristy, kteří se radikalizovali ve skupinách přátel často zapojených do drobné kriminality.</p><p>Scott Atran, spoluzakladatel Centra pro řešení těžko řešitelných konfliktů na Univerzitě v Oxfordu, poznamenává, že je nutné pochopit „širší záležitosti jako je marginalizace“ a čeho jsou marginalizované komunity schopné. Zdůrazňuje však, že „jádro pozornosti, ať už ze strany akademiků či vymahatelů práva, by mělo být na znalostech specifických sítí a kontextů, které vytváří rekruty – ne makrofaktorech jako je marginalizace.“</p><p>Tajné služby v Evropě se přirozeně zdráhají mluvit o detailech metod, které jim pomohli zhatit třikrát více útoků, než kolik jich teroristé dokázali mezi lety 2018 a 2019 uskutečnit. Klíčovým důvodem jejich úspěchu však bylo „zlepšení výměny informací mezi členskými státy“, poznamenává Steven Lambert, seniorní specialista v Evropském protiteroristickém centru.</p><h3>krajní pravice dál viní migranty</h3><p>Ne všechny členské státy ale spolupracovaly vždy a plně.</p><p>Je zjevné, že poslední vlna teroristů obsahuje významný počet lidí s migračním pozadím. Mnozí v důsledku toho podlehli post-hoc klamu, když ignorovali obrácené pozorování, totiž že ze zanedbatelného zlomku migrantů se stanou teroristé. Maďarská vláda, nejúspěšnější reprezentant středoevropské krajní pravice, je toho zřejmě nejkřiklavějším příkladem. Zkarikovaná spojení mezi terorismem a migrací se stala charakteristickým znakem <a href="https://datalyrics.org/cs/ctyri-zeme-osm-stylu-zpravodajstvi" target="_blank">propagandy</a> vysílané médii, kterých se předtím zmocnili pobočníci premiéra Viktora Orbána.</p><p>Paradoxně to byla právě vláda oficiálně kritická k neregulérní migraci, která samovolně <a href="https://yalebooks.yale.edu/book/9780300241228/road-me-weeps" target="_blank">zrušila</a> registrace uchazečů o azyl v září 2015. Proto nezdokumentovala cestu několika pachatelů Listopadových teroristických útoků v Paříži, nejsmrtonosnějšího úderu v Evropské unii za posledních 15 let. Maďarští policisté přitom mohli mít dobrou šanci teroristy, které jejich francouzský kumpán vyzvedl v Budapešti, zastavit: tou dobou měli tajné služby několika evropských zemí již k dispozici čísla 15,000 sériových čísel prázdných pasů, které zřejmě padly do rukou bojovníků Islámského státu po okupaci několika provincií v Sýrii a Iráku.</p><p>Maďarská vláda nereagovala na žádost o komentář.</p><p>Vláda Viktora Orbána ale nebyla sama v režírování protimigračních grotesek zdánlivě navržených ke zvýšení bezpečnosti. Andrej Babiš, český premiér, dodnes udržuje v platnosti <a href="https://apps.odok.cz/attachment/-/down/IHOAAN595WUT" target="_blank">usnesení</a> vlády z roku 2017, kterým zakazuje ministerstvu vnitra provádět přesídlování uprchlíků prověřených Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.</p><p>Najít merit usnesení je ale těžké. Třebaže řada útoků byla spáchána uchazeči o azyl, spolku Datalyrics se nepodařilo zjistit jediný smrtelný útok, který by kdy v Evropě spáchal uznaný uprchlík. Po vlastním pečlivém přezkumu všech útoků ve Spojených státech od roku 1980, kdy tamní uprchlický zákon nastavil systematické procedury pro přijímání uchazečů o azyl, došel libertariánský Cato Institute ke stejnému závěru na druhé straně Atlantiku.<span class="foot-note">NOWRASTEH, A. (2016) Terrorism and Migration. A Risk Analysis. CATO Institute Policy Analysis no. 798, September 13.</span></p><p>Třebaže několik islamistů bylo odsouzeno za trestné činy spjaté s terorismem i v Česku, zatím <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jaromir-balda-nejvyssi-soud-teroristicky-utok_1912181231_pj" target="_blank">nejdál</a> dotáhl opovrženíhodné plány penzionovaný sympatizant strany SPD Tomia Okamury, který se pokusil vykolejit dva vlaky a vzbudit přitom zdání, že za skutkem stáli muslimové.</p><p>Odveta za džihádistickou hrozbu se stala válečným pokřikem krajní pravice v mnoha zemích.<span class="foot-note">See e.g. UK: Raffaello Pantucci, ‘A Tale of Two Terrors: The British Extreme Right Organises While Islamists Scatter’, Newsbrief, 38.6 (2018), 1–3.</span> Někdejší nositelé umírněných názorů se vzdali legitimní kritiky specifických migračních politik a začali hovořit o „zrádcích“ národa a uprchlických „invazích“. Z jejich dehumanizujícího jazyka pak čerpali krajně pravicoví teroristé v novozélandském Christchurch, americkém Pittsburghu či německém Hanau.</p><p>Tuto rétoriku často přijali i pachatelé předsudečného násilí na sociálních sítích. Právě tato hrozba dnes nejvíc zaneprazdňuje specializované odbory české policie. Vojtěch Motyka, vedoucí loni překřtěného, třicetičlenného týmu pověřeného potíráním extremismu a terorismu na pražském policejním ředitelství, přitom říká:</p><blockquote>„Neplatí, že dominantními pachateli trestných činů souvisejících s podporou a schvalováním terorismu jsou lidé s vazbami na extrémistická hnutí. Všech 34 případů podpory teroristického hnutí nebo schvalování teroristického útoku, které jsme objasňovali v předešlém roce, spáchali běžní lidé ovlivnění i dezinformacemi.“</blockquote><h3>moderní protiteroristické programy staví na větší spolupráci s komunitou</h3><p>Jak se nakonec džihádistiští teroristé a krajně-pravicoví extrémisté liší? Přezkumy profilů džihádistických teroristů, které provedl jak někdejší analytik americké tajné služby CIA Mark Sageman, tak britská tajná služba MI5, došli nezávisle na sobě k závěru, že silná náboženská identita je pro radikalizaci překážkou. Je-li to náboženství, které přivede teroristy, bývá to take náboženství, které je <a href="https://www.nytimes.com/interactive/2018/podcasts/caliphate-isis-rukmini-callimachi.html" target="_blank">vyvede</a> pryč.</p><p>To kontrastuje s převážně bezbožnými cestami dovnitř a ven z krajní pravice. Přestože díky komplexitě radikalizace není garantováno, že preventivní a deradikalizační programy budou fungovat, větší zapojení místní komunity je směrem, kterým se dnes tyto programy ubírají v řadě zemí, <a href="https://www.theguardian.com/commentisfree/2020/feb/03/potential-terrorists-before-radicalisation-extremist-propaganda" target="_blank">řekl</a> deníku The Guardian Richard Barrett, bývalý ředitel protiteroristického oddělení britské informační služby MI6.</p>
 
Články Datalyrics byly publikovány v