Romové

špatná komunikace

část odporu k inkluzivnímu vzdělávání vyplývá z nedůsledné komunikace

Foto Jana Přinosilová
28. březen 2017
<p>PO VŠEM tom povyku, kdy bulvár chrlil jeden pohrdavý článek o inkluzi denně, možná budete překvapeni zjištěním, že společné vzdělávání se v Česku nezavedlo vloni<span class="foot-note">HEČKO, T (2016) Kampaň proti nejslabším. Datovážurnalistika.cz, 21. března. Viz <a href="http://www.datovazurnalistika.cz/kampan-proti-nejslabsim/" target="_blank">zde</a></span>. Podíl žáků s postižením, kteří se učí na speciálních školách, plynule klesal již delší dobu (viz graf). Zároveň 50 000 studentů s postižením navštěvovalo běžné školy už před zářím 2016.</p><p><img src="/img/articles/images/gFwmZQAw2pKkKyLH5WYLnZHLaDf7wVPuXGdEiZiS.png" width="500" style="display: block; margin: auto;"></p><p>Pavel Svoboda, ředitel Speciálních škol v Hradci Králové, odliv dětí vidí nerad. Říká, že jim chce umožnit „zažít úspěch“. Pan Svoboda je přesvědčen, že vzdělávání v běžných školách je „nad možnosti“ některých ze žáků se speciálními potřebami, kteří dnes do běžných škol chodí. Zkušení učitelé jako on se často stylizují do role odborníků z praxe, kteří musí čelit humanistickým byrokratům.<span class="foot-note">Viz např. TITZL, B. (2016) Naučit nebo inkludovat. Učitelské noviny, 30. srpna.</span> To je neúčelné: řada neméně zkušených učitelů by na běžných školách ráda viděla dětí s postižením ještě o něco více.</p><div class="quote-right">V Norsku bylo v rámci inkluzivní reformy 14 speciálních škol transformováno v poradenská centra, která jsou běžným učitelům k ruce.</div><p>Problém může být jinde. Zatímco podíl studentů se zvláštními potřebami na běžných školách se během posledního desetiletí zvýšil, instituce na podporu speciálního vzdělávání zeslábly. Více studentů s postižením dnes chodí na běžné školy, ale ne všechny odpovídajícím způsobem změnily vyučovací metody. V Norsku bylo v rámci inkluzivní reformy 14 speciálních škol transformováno v poradenská centra, která jsou běžným učitelům k ruce. V Česku naproti tomu ministerstvo školství a nevládní organizace nevědomky vzbudily v mnoha speciálních pedagozích dojem, že chtějí jejich školy zrušit.</p><p>Asociace speciálních pedagogů, jeden spolek dlouhodobě kritizující inkluzivní vzdělávání, vyrostl právě z této obavy. Řada jeho členů dodnes vychází z představy, že žáci, kteří spolu chodí do jedné třídy, musí stále dělat to samé, dosahovat stejných cílů a být hodnoceni v rámci jednoho žebříčku.<span class="foot-note">Viz např. SVOBODA, Z. (2016) Ústecký kraj nelze považovat za vzor proinkluzivního přístupu ke vzdělávání. Deník, 28.6. Viz <a href="http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/ustecky-kraj-nelze-povazovat-za-vzor-proinkluzivniho-pristupu-ke-vzdelavani-20160628.html" target="_blank">zde</a>.</span> Rezolutnějším uznáním expertízy přítomné na speciálních školách a jasnější vizí pro její využití by ministerstvo mohlo zmírnit nejistoty, které vedou k nešťastným praktikám ve vzdělávání obecně a vzdělávání Romů zvlášť (<a href="https://datalyrics.org/cs/prilis-pevne-presvedceni" target="_blank">viz článek</a>).</p><p>Učitelům, kteří mají chuť proniknout do tajů nových metod, nabízí na internetu podporu <a href="http://www.inkluze.upol.cz/portal/" target="_blank">informační portál</a>, který vznikl pod vedením Univerzity Palackého v Olomouci. Mnoho učitelů dodnes netuší, že existuje. Samotný zákon, který vešel v platnost v září 2016, v zásadě jen zavedl normy pro stávající praxi. Přinesl především změnu financování podpůrných opatření pro žáky se speciálními potřebami. Do loňska museli zaměstnanci těch škol, kde měli rodiče zájem o společné vzdělávání, shánět peníze na asistenty pedagoga, tlumočníky ze znakového jazyka a řadu dalších podpůrných opatření u samospráv a dárců. Příspěvky od krajských úřadů se lišily až několikanásobně. Dnes školy získávají celou částku od státu na základě doporučení pedagogicko-psychologických poraden.</p><p>Řada studií ukazuje, že inkluzivní vzdělávání je pro studenty žádoucí (<a href="https://datalyrics.org/cs/nejen-pro-slabe" target="_blank">viz článek</a>) Jednou z podmínek, aby nepřineslo dobré výsledky jen na vybraných školách, ale je, že v něj učitelé musí věřit.<span class="foot-note">DYSON, A. et al. (2004). Inclusion and pupil achievement. London: Department for Education and Skills. See also</span> Ještě v roce 2014 přitom panovaly v přesvědčeních českých učitelů o inkluzi velké rozdíly.<span class="foot-note">STRAKOVÁ et. al. (2014) Profesní přesvědčení učitelů základních škol a studentů fakult připravujících budoucí učitele. Pedagogika 64 (1).</span> Mnozí z těch, kteří svůj postoj mezitím změnili od nedůvěřivého k opatrně sympatizujícímu, tak učinili na základě zkušenosti v renomovaných školách. Roman Stružínský, ředitel Speciálních škol a speciálního pedagogického centra v Děčíně, je jeden, který si postoje utvořil právě tak: navštívil tucet nápaditých škol v Česku a na Slovensku.</p><p><img src="/img/articles/images/whyZuCH4lUpnAGiZFgWdn2l0SC2Ud9gpoEq2xZT4.png" width="467" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p>S nedostatkem podpory všeobecně a platy na chvostu všech zemí OECD (viz graf) je nerealistické očekávat, že by na takové výlety začali čeští učitelé jezdit houfně.</p>
<p>PO VŠEM tom povyku, kdy bulvár chrlil jeden pohrdavý článek o inkluzi denně, možná budete překvapeni zjištěním, že společné vzdělávání se v Česku nezavedlo vloni<span class="foot-note">HEČKO, T (2016) Kampaň proti nejslabším. Datovážurnalistika.cz, 21. března. Viz <a href="http://www.datovazurnalistika.cz/kampan-proti-nejslabsim/" target="_blank">zde</a></span>. Podíl žáků s postižením, kteří se učí na speciálních školách, plynule klesal již delší dobu (viz graf). Zároveň 50 000 studentů s postižením navštěvovalo běžné školy už před zářím 2016.</p><p><img src="/img/articles/images/gFwmZQAw2pKkKyLH5WYLnZHLaDf7wVPuXGdEiZiS.png" width="500" style="display: block; margin: auto;"></p><p>Pavel Svoboda, ředitel Speciálních škol v Hradci Králové, odliv dětí vidí nerad. Říká, že jim chce umožnit „zažít úspěch“. Pan Svoboda je přesvědčen, že vzdělávání v běžných školách je „nad možnosti“ některých ze žáků se speciálními potřebami, kteří dnes do běžných škol chodí. Zkušení učitelé jako on se často stylizují do role odborníků z praxe, kteří musí čelit humanistickým byrokratům.<span class="foot-note">Viz např. TITZL, B. (2016) Naučit nebo inkludovat. Učitelské noviny, 30. srpna.</span> To je neúčelné: řada neméně zkušených učitelů by na běžných školách ráda viděla dětí s postižením ještě o něco více.</p><div class="quote-right">V Norsku bylo v rámci inkluzivní reformy 14 speciálních škol transformováno v poradenská centra, která jsou běžným učitelům k ruce.</div><p>Problém může být jinde. Zatímco podíl studentů se zvláštními potřebami na běžných školách se během posledního desetiletí zvýšil, instituce na podporu speciálního vzdělávání zeslábly. Více studentů s postižením dnes chodí na běžné školy, ale ne všechny odpovídajícím způsobem změnily vyučovací metody. V Norsku bylo v rámci inkluzivní reformy 14 speciálních škol transformováno v poradenská centra, která jsou běžným učitelům k ruce. V Česku naproti tomu ministerstvo školství a nevládní organizace nevědomky vzbudily v mnoha speciálních pedagozích dojem, že chtějí jejich školy zrušit.</p><p>Asociace speciálních pedagogů, jeden spolek dlouhodobě kritizující inkluzivní vzdělávání, vyrostl právě z této obavy. Řada jeho členů dodnes vychází z představy, že žáci, kteří spolu chodí do jedné třídy, musí stále dělat to samé, dosahovat stejných cílů a být hodnoceni v rámci jednoho žebříčku.<span class="foot-note">Viz např. SVOBODA, Z. (2016) Ústecký kraj nelze považovat za vzor proinkluzivního přístupu ke vzdělávání. Deník, 28.6. Viz <a href="http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/ustecky-kraj-nelze-povazovat-za-vzor-proinkluzivniho-pristupu-ke-vzdelavani-20160628.html" target="_blank">zde</a>.</span> Rezolutnějším uznáním expertízy přítomné na speciálních školách a jasnější vizí pro její využití by ministerstvo mohlo zmírnit nejistoty, které vedou k nešťastným praktikám ve vzdělávání obecně a vzdělávání Romů zvlášť (<a href="https://datalyrics.org/cs/prilis-pevne-presvedceni" target="_blank">viz článek</a>).</p><p>Učitelům, kteří mají chuť proniknout do tajů nových metod, nabízí na internetu podporu <a href="http://www.inkluze.upol.cz/portal/" target="_blank">informační portál</a>, který vznikl pod vedením Univerzity Palackého v Olomouci. Mnoho učitelů dodnes netuší, že existuje. Samotný zákon, který vešel v platnost v září 2016, v zásadě jen zavedl normy pro stávající praxi. Přinesl především změnu financování podpůrných opatření pro žáky se speciálními potřebami. Do loňska museli zaměstnanci těch škol, kde měli rodiče zájem o společné vzdělávání, shánět peníze na asistenty pedagoga, tlumočníky ze znakového jazyka a řadu dalších podpůrných opatření u samospráv a dárců. Příspěvky od krajských úřadů se lišily až několikanásobně. Dnes školy získávají celou částku od státu na základě doporučení pedagogicko-psychologických poraden.</p><p>Řada studií ukazuje, že inkluzivní vzdělávání je pro studenty žádoucí (<a href="https://datalyrics.org/cs/nejen-pro-slabe" target="_blank">viz článek</a>) Jednou z podmínek, aby nepřineslo dobré výsledky jen na vybraných školách, ale je, že v něj učitelé musí věřit.<span class="foot-note">DYSON, A. et al. (2004). Inclusion and pupil achievement. London: Department for Education and Skills. See also</span> Ještě v roce 2014 přitom panovaly v přesvědčeních českých učitelů o inkluzi velké rozdíly.<span class="foot-note">STRAKOVÁ et. al. (2014) Profesní přesvědčení učitelů základních škol a studentů fakult připravujících budoucí učitele. Pedagogika 64 (1).</span> Mnozí z těch, kteří svůj postoj mezitím změnili od nedůvěřivého k opatrně sympatizujícímu, tak učinili na základě zkušenosti v renomovaných školách. Roman Stružínský, ředitel Speciálních škol a speciálního pedagogického centra v Děčíně, je jeden, který si postoje utvořil právě tak: navštívil tucet nápaditých škol v Česku a na Slovensku.</p><p><img src="/img/articles/images/whyZuCH4lUpnAGiZFgWdn2l0SC2Ud9gpoEq2xZT4.png" width="467" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p>S nedostatkem podpory všeobecně a platy na chvostu všech zemí OECD (viz graf) je nerealistické očekávat, že by na takové výlety začali čeští učitelé jezdit houfně.</p>
Články Datalyrics byly publikovány v