Islám , Migrace

radikalismus z lásky k vlasti

portrét mysli nejpopulárnějšího českého historika, který dostal sládkovské představy z dezinformačních webů do hlavního proudu

10. září 2019
David Ruzicka
<p><em>Toto je druhý článek ze série, ve které spolek Datalyrics konfrontuje vlivné tvůrce názorů, kteří chybně tvrdili, že jejich radikální názory vychází z akademického výzkumu. Cílem Datalyrics je zabránit tomu, aby tyto názory byly normalizovány a považovány za podložené. První článek z této série najdete </em><a href="https://datalyrics.org/cs/mezi-daty-a-bludy" target="_blank"><em>zde</em></a><em>.</em></p><p>V POSLEDNÍCH OSMI letech žádný jiný spisovatel nepřilákal pozornost více čtenářů v českých knihovnách.<span class="foot-note">Data vychází z analýzy vzorku asi tří milionů výpůjček z 30 knihoven, kterou pravidelně provádí Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.</span> V desetimilionové zemi prodal Vlastimil Vondruška více než milion výtisků. Se čtenáři pořádá každoročně desítky setkání. Jeho romány dobrodružně karikují středověkou historii.</p><p>V létě 2015 začal psát politické komentáře. V nich vysvětluje svůj odpor k migraci, islámu a Evropské unii. Tvrdí, že přitom vychází z historické analogie. Říká, že to dělá z odpovědnosti vůči rodině a „v duchu lásky k této zemi“. Za to obdržel Krameriovu cenu Asociace nezávislých médií (dva ze čtyř jejích zakladatelů provozují dezinformační weby) a několik méně poskvrněných ocenění.<sup> </sup>Petr Žantovský, člen Asociace a také Rady ČTK, považuje Vondruškovy politické komentáře za „zřídlo otevřenosti a nestrannosti“.</p><div class="quote-right">Petr Žantovský, člen Rady ČTK, považuje jeho politické komentáře za „zřídlo otevřenosti a nestrannosti“.</div><p>Poučení z Vondruškových komentářů čerpá i prezident republiky Miloš Zeman, který v roce 2017 udělil oběma jmenovaným státní vyznamenání. Byl to článek právě pana Vondrušky, kterým manažeři televize Prima argumentovali, když v září 2015 <a href="https://hlidacipes.org/vedeni-tv-prima-naridilo/" target="_blank">dali</a> redaktorům na výběr mezi tím, aby porušili profesní principy a zobrazovali migraci ve zpravodajství jako hrozbu nebo odešli.</p><p>Pan Vondruška hovoří o nutnosti diskuze. Ale pouze deklarativně. Ostatní historici ho za překrucování dějin kritizují přinejmenším od roku 1997. Nepolemizuje s nimi. Přednost dává vágním narážkám na plíživé omezování svobody slova. Věří, že opravdovým motivem jeho kritiků je jeho politická nekorektnost. Rodiny, muže, ženy a děti přicházející do Evropy s žádostí o azyl označil za „pustý nájezd hord“.</p><div class="quote-right">Podvržený citát, kterým pan Vondruška ilustruje svoji nevraživost ke spolupráci se západem, má svůj původ v projevu Jana Vika, poslance sládkovců, který byl trestně stíhán pro šíření poplašné zprávy.</div><p>Rozhovor s korespondentem <em>Datalyrics</em> odmítl pan Vondruška s odůvodněním, že „ke kontroverzním tématům se v rozhovorech nevyjadřuje.“ V servilně vedených rozhovorech přitom horká témata komentoval v posledních třech letech třináctkrát. Z toho pětkrát v běžných médiích: dvakrát v Reflexu, jednou v Lidových novinách, jednou v Právu a nedávno na webu Info.cz.</p><p>Deník Mladá Fronta Dnes mezitím vydal 38 jeho politických komentářů. Ten poslední přišel po dlouhé odmlce minulý týden.</p><p>Svůj světonázor pan Vondruška před časem shrnul v knize politických zadumání s názvem <em>Breviář pozitivní anarchie</em>. Své ústřední názory neopodstatňuje důkazy. Místo toho je podpírá působivými citáty. Několik jich je bohužel podvržených.</p><p>Jeden z nich je evergreenem, který pozorovatelé mezinárodní pro-kremelské dezinformační scény dobře znají. Než ho uvede pan Vondruška, přisadí ještě, že „při studiu dějin … platí jen fakta“. Pak už plynule pokračuje:</p><blockquote>„Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části, a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času.“ Věřte tomu nebo ne, ale tuhle politickou koncepci formuloval ve druhé polovině 19. století „železný kancléř“ Pruského království Otto von Bismarck!</blockquote><p>Pan Vondruška se falešným citátem snaží doložit představu, že Euromajdan, série občanských nepokojů na Ukrajině v roce 2013, a předcházející vlna revolucí v severní Africe, byly vyvolány „malou skupinkou lidí“ ze zahraničí s cílem „rozvrátit nepohodlný politický systém.“</p><p>Konvenční představu, že tyto nepokoje byly spontánním projevem politických a ekonomických křivd, za jejichž vyjádření mnoho demonstrantů zaplatilo životem, spisovatel nechává bez povšimnutí.</p><p>Jak před časem <a href="https://manipulatori.cz/otto-von-bismarck-putinovych-sluzbach/" target="_blank">ukázal</a> web <em>Manipulátoři.cz</em>, konzervativní německý kancléř proti sobě Východoevropany poštvat neplánoval. Bismarck tento výrok nikdy nevyslovil. Ani nemohl, protože pojem Ukrajina jako označení pro územně správní jednotku za kancléřova života neexistovalo.</p><p>Druhým motivem, který se ve spisovatelově tvorbě opakuje, je představa, že mezinárodní smlouvy nám jsou „vnucené“ a k úředníkům v „Bruselu“ a spojencům v NATO bychom měli být nedůvěřiví, protože vždy disponují skrytou agendou. Spisovatel čtenářům podsouvá, že toho si v obrysech byl vědom už druhý československý prezident Edvard Beneš.</p><blockquote>"Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „takzvaní čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává."</blockquote><p>Jak dříve ukázal dnes již zesnulý Karel Novotný z Ústavu českých dějin Univerzity Karlovy, jde o další podvržený citát. V souvětí se objevuje řada nesrovnalostí, které jeho autorství Edvardem Benešem vylučují: Beneš nikdy nemluvil o dekretech jako o „mých“, protože nebyl jejich autorem, ani iniciátorem, ale pouze signatářem; kromě toho „odsun Němců z Československa a dalších středoevropských zemí probíhal na základě“ závěrů „z Postupimské konference“ a žádný speciální dekret,“ který by odsun „nařídil nebo právně upravil, vydán nebyl.“<span class="foot-note">Projev Jana Vika v Poslanecké sněmovně 20. ledna 1998, viz <a href="http://www.psp.cz/eknih/1996ps/psse/stenprot/001schuz/s001002.htm#_d" target="_blank">zde</a>. V červenci 1995 byl takto jako vůbec první polistopadový poslanec vydán k trestnímu stíhání Jan Vik. O Vikovo vydání tehdy žádal plk. Dr. Richard Maleček, ředitel Úřadu pro vyšetřování hlavního města Prahy; Jan Vik byl obviněný z trestného činu šíření poplašné zprávy v souvislosti s šířením provokačních letáků nazývaných „Informace spolkové vlády sudetoněmeckému landsmanšaftu“. Nová sněmovna však v únoru 1997 trestní stíhání Jana Vika neumožnila, a tak případ nebyl dořešen. Letáky předstírali autorství Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vyzývali sudetské Němce, aby ve volbách v ČR v roce 1996 podporovali strany vládní koalice. Slibovaly, že po vítězství budou vytvořeny podmínky pro návrat sudetských Němců do ČR a restituci jejich majetku podle stavu k 30. září 1938".</span> To je v příkrém rozporu s delší verzí téhož citátu, která koluje Českem.</p><p>Zatímco první falešný citát má původ ještě v Sovětském svazu, ten druhý pochází z Prahy. Při příležitosti volby prezidenta v roce 1998 ho přednesl tajemník někdejších sládkovců Jan Vik. Ten byl již o tři roky dříve trestně stíhán pro šíření poplašné zprávy v souvislosti s rozdmýcháváním podezíravosti vůči sudetským Němcům.<span class="foot-note">Projev Jana Vika v Poslanecké sněmovně 20. ledna 1998, viz <a href="http://www.psp.cz/eknih/1996ps/psse/stenprot/001schuz/s001002.htm#_d" target="_blank">zde</a>. V červenci 1995 byl takto jako vůbec první polistopadový poslanec vydán k trestnímu stíhání Jan Vik. O Vikovo vydání tehdy žádal plk. Dr. Richard Maleček, ředitel Úřadu pro vyšetřování hlavního města Prahy; Jan Vik byl obviněný z trestného činu šíření poplašné zprávy v souvislosti s šířením provokačních letáků nazývaných „Informace spolkové vlády sudetoněmeckému landsmanšaftu“. Nová sněmovna však v únoru 1997 trestní stíhání Jana Vika neumožnila, a tak případ nebyl dořešen. Letáky předstírali autorství Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vyzývali sudetské Němce, aby ve volbách v ČR v roce 1996 podporovali strany vládní koalice. Slibovaly, že po vítězství budou vytvořeny podmínky pro návrat sudetských Němců do ČR a restituci jejich majetku podle stavu k 30. září 1938".</span></p><p>Je pravděpodobné, že na oba zmiňované podvržené citáty pan Vondruška natrefil na českých dezinformačních webech. Spisovatel je přitom daleko od toho, aby viděl své texty jako výstřední zpovědi pisálka, který syntezuje zavádějící stereotypy z nedůvěryhodných zdrojů. Svoji tvorbu inzeruje jako „historickou analýzu“, jejíž závěry jsou neoddělitelně svázány s „historickými fakty“.</p><p>Mnozí mu to stále věří.</p><p>Jak upozornili historici z Univerzity Karlovy Vojtěch Bažant a Martin Šorm, například Městská knihovna v Praze pořídila výše představený spisek ve 43 výtiscích. Několik knihoven knihu na svých webech dodnes inzeruje jako „analýzu“ podloženou „hlubokou znalostí vývoje lidských dějin“ a „doplněnou o velmi trefné a vtipné citáty.“</p><p>Tradiční média označují pana Vondrušku za „historika“, ale většina médií si od něj drží určitý odstup. Výjimkou jsou dva tituly. Prvním je web produkující jakoby zpravodajský obsah s hyperpolitickou agendou ParlamentníListy.cz. Druhým je Mladá Fronta Dnes. Redakce deníku nereagovala na opakované žádosti o komentář k článku.</p><p>Většina ostatních historiků buď netrpí neodolatelnou chutí účastnit se veřejného života anebo nedokážou závěry svého bádání vyjádřit tak, aby jim porozuměli lidé před branami univerzit. I kvůli tomu na obzoru českých čtenářů nadále nejvíce září pan Vondruška.</p><p>Někteří historikové věří, že nesoulad mezi chválihodným Vondruškovým záměrem "oddělovat zrno od plev" a výsledným šířením nepravd, polopravd a nesmyslů, může pramenit z neznalosti angličtiny, která ho omezuje ve studiu. Petr Kreuz, pracovník Archivu hlavního města Prahy, je přísnější: je přesvědčen, že pan Vondruška „vědomě pracuje“ se stereotypy, které jeho cílová čtenářská skupina nabyla během školní docházky za minulého režimu. Pan Vondruška připouští, že zákazník je pro něj čtenář, nikoli kritik. Zdůrazňuje ale, že svůj odpor k Evropské unii, migraci a islámu veřejně vysvětluje z odpovědnosti vůči rodině a „v duchu lásky k této zemi“.</p><p>Skutečnost je tak možná méně zlomyslná a Vlastimil Vondruška velkým dějinným slibům prostě věří. Když mluví o svém životě, vykresluje sám sebe jako neformálního kritika komunistické vlády. 17 jeho podřízených z Národního muzea, kde působil za minulého režimu jako ředitel historického oddělení, ale upozornilo, že ještě 22. listopadu 1989 požadoval potrestání kolegů, kteří vyvěsili na průčelí muzea transparent s textem „Národní muzeum s národem“.</p><p>Jakoby tehdy věřil, že budoucnost bude temnější, než jakou se ukázala.</p>
<p><em>Toto je druhý článek ze série, ve které spolek Datalyrics konfrontuje vlivné tvůrce názorů, kteří chybně tvrdili, že jejich radikální názory vychází z akademického výzkumu. Cílem Datalyrics je zabránit tomu, aby tyto názory byly normalizovány a považovány za podložené. První článek z této série najdete </em><a href="https://datalyrics.org/cs/mezi-daty-a-bludy" target="_blank"><em>zde</em></a><em>.</em></p><p>V POSLEDNÍCH OSMI letech žádný jiný spisovatel nepřilákal pozornost více čtenářů v českých knihovnách.<span class="foot-note">Data vychází z analýzy vzorku asi tří milionů výpůjček z 30 knihoven, kterou pravidelně provádí Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.</span> V desetimilionové zemi prodal Vlastimil Vondruška více než milion výtisků. Se čtenáři pořádá každoročně desítky setkání. Jeho romány dobrodružně karikují středověkou historii.</p><p>V létě 2015 začal psát politické komentáře. V nich vysvětluje svůj odpor k migraci, islámu a Evropské unii. Tvrdí, že přitom vychází z historické analogie. Říká, že to dělá z odpovědnosti vůči rodině a „v duchu lásky k této zemi“. Za to obdržel Krameriovu cenu Asociace nezávislých médií (dva ze čtyř jejích zakladatelů provozují dezinformační weby) a několik méně poskvrněných ocenění.<sup> </sup>Petr Žantovský, člen Asociace a také Rady ČTK, považuje Vondruškovy politické komentáře za „zřídlo otevřenosti a nestrannosti“.</p><div class="quote-right">Petr Žantovský, člen Rady ČTK, považuje jeho politické komentáře za „zřídlo otevřenosti a nestrannosti“.</div><p>Poučení z Vondruškových komentářů čerpá i prezident republiky Miloš Zeman, který v roce 2017 udělil oběma jmenovaným státní vyznamenání. Byl to článek právě pana Vondrušky, kterým manažeři televize Prima argumentovali, když v září 2015 <a href="https://hlidacipes.org/vedeni-tv-prima-naridilo/" target="_blank">dali</a> redaktorům na výběr mezi tím, aby porušili profesní principy a zobrazovali migraci ve zpravodajství jako hrozbu nebo odešli.</p><p>Pan Vondruška hovoří o nutnosti diskuze. Ale pouze deklarativně. Ostatní historici ho za překrucování dějin kritizují přinejmenším od roku 1997. Nepolemizuje s nimi. Přednost dává vágním narážkám na plíživé omezování svobody slova. Věří, že opravdovým motivem jeho kritiků je jeho politická nekorektnost. Rodiny, muže, ženy a děti přicházející do Evropy s žádostí o azyl označil za „pustý nájezd hord“.</p><div class="quote-right">Podvržený citát, kterým pan Vondruška ilustruje svoji nevraživost ke spolupráci se západem, má svůj původ v projevu Jana Vika, poslance sládkovců, který byl trestně stíhán pro šíření poplašné zprávy.</div><p>Rozhovor s korespondentem <em>Datalyrics</em> odmítl pan Vondruška s odůvodněním, že „ke kontroverzním tématům se v rozhovorech nevyjadřuje.“ V servilně vedených rozhovorech přitom horká témata komentoval v posledních třech letech třináctkrát. Z toho pětkrát v běžných médiích: dvakrát v Reflexu, jednou v Lidových novinách, jednou v Právu a nedávno na webu Info.cz.</p><p>Deník Mladá Fronta Dnes mezitím vydal 38 jeho politických komentářů. Ten poslední přišel po dlouhé odmlce minulý týden.</p><p>Svůj světonázor pan Vondruška před časem shrnul v knize politických zadumání s názvem <em>Breviář pozitivní anarchie</em>. Své ústřední názory neopodstatňuje důkazy. Místo toho je podpírá působivými citáty. Několik jich je bohužel podvržených.</p><p>Jeden z nich je evergreenem, který pozorovatelé mezinárodní pro-kremelské dezinformační scény dobře znají. Než ho uvede pan Vondruška, přisadí ještě, že „při studiu dějin … platí jen fakta“. Pak už plynule pokračuje:</p><blockquote>„Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části, a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času.“ Věřte tomu nebo ne, ale tuhle politickou koncepci formuloval ve druhé polovině 19. století „železný kancléř“ Pruského království Otto von Bismarck!</blockquote><p>Pan Vondruška se falešným citátem snaží doložit představu, že Euromajdan, série občanských nepokojů na Ukrajině v roce 2013, a předcházející vlna revolucí v severní Africe, byly vyvolány „malou skupinkou lidí“ ze zahraničí s cílem „rozvrátit nepohodlný politický systém.“</p><p>Konvenční představu, že tyto nepokoje byly spontánním projevem politických a ekonomických křivd, za jejichž vyjádření mnoho demonstrantů zaplatilo životem, spisovatel nechává bez povšimnutí.</p><p>Jak před časem <a href="https://manipulatori.cz/otto-von-bismarck-putinovych-sluzbach/" target="_blank">ukázal</a> web <em>Manipulátoři.cz</em>, konzervativní německý kancléř proti sobě Východoevropany poštvat neplánoval. Bismarck tento výrok nikdy nevyslovil. Ani nemohl, protože pojem Ukrajina jako označení pro územně správní jednotku za kancléřova života neexistovalo.</p><p>Druhým motivem, který se ve spisovatelově tvorbě opakuje, je představa, že mezinárodní smlouvy nám jsou „vnucené“ a k úředníkům v „Bruselu“ a spojencům v NATO bychom měli být nedůvěřiví, protože vždy disponují skrytou agendou. Spisovatel čtenářům podsouvá, že toho si v obrysech byl vědom už druhý československý prezident Edvard Beneš.</p><blockquote>"Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „takzvaní čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává."</blockquote><p>Jak dříve ukázal dnes již zesnulý Karel Novotný z Ústavu českých dějin Univerzity Karlovy, jde o další podvržený citát. V souvětí se objevuje řada nesrovnalostí, které jeho autorství Edvardem Benešem vylučují: Beneš nikdy nemluvil o dekretech jako o „mých“, protože nebyl jejich autorem, ani iniciátorem, ale pouze signatářem; kromě toho „odsun Němců z Československa a dalších středoevropských zemí probíhal na základě“ závěrů „z Postupimské konference“ a žádný speciální dekret,“ který by odsun „nařídil nebo právně upravil, vydán nebyl.“<span class="foot-note">Projev Jana Vika v Poslanecké sněmovně 20. ledna 1998, viz <a href="http://www.psp.cz/eknih/1996ps/psse/stenprot/001schuz/s001002.htm#_d" target="_blank">zde</a>. V červenci 1995 byl takto jako vůbec první polistopadový poslanec vydán k trestnímu stíhání Jan Vik. O Vikovo vydání tehdy žádal plk. Dr. Richard Maleček, ředitel Úřadu pro vyšetřování hlavního města Prahy; Jan Vik byl obviněný z trestného činu šíření poplašné zprávy v souvislosti s šířením provokačních letáků nazývaných „Informace spolkové vlády sudetoněmeckému landsmanšaftu“. Nová sněmovna však v únoru 1997 trestní stíhání Jana Vika neumožnila, a tak případ nebyl dořešen. Letáky předstírali autorství Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vyzývali sudetské Němce, aby ve volbách v ČR v roce 1996 podporovali strany vládní koalice. Slibovaly, že po vítězství budou vytvořeny podmínky pro návrat sudetských Němců do ČR a restituci jejich majetku podle stavu k 30. září 1938".</span> To je v příkrém rozporu s delší verzí téhož citátu, která koluje Českem.</p><p>Zatímco první falešný citát má původ ještě v Sovětském svazu, ten druhý pochází z Prahy. Při příležitosti volby prezidenta v roce 1998 ho přednesl tajemník někdejších sládkovců Jan Vik. Ten byl již o tři roky dříve trestně stíhán pro šíření poplašné zprávy v souvislosti s rozdmýcháváním podezíravosti vůči sudetským Němcům.<span class="foot-note">Projev Jana Vika v Poslanecké sněmovně 20. ledna 1998, viz <a href="http://www.psp.cz/eknih/1996ps/psse/stenprot/001schuz/s001002.htm#_d" target="_blank">zde</a>. V červenci 1995 byl takto jako vůbec první polistopadový poslanec vydán k trestnímu stíhání Jan Vik. O Vikovo vydání tehdy žádal plk. Dr. Richard Maleček, ředitel Úřadu pro vyšetřování hlavního města Prahy; Jan Vik byl obviněný z trestného činu šíření poplašné zprávy v souvislosti s šířením provokačních letáků nazývaných „Informace spolkové vlády sudetoněmeckému landsmanšaftu“. Nová sněmovna však v únoru 1997 trestní stíhání Jana Vika neumožnila, a tak případ nebyl dořešen. Letáky předstírali autorství Sudetoněmeckého landsmanšaftu a vyzývali sudetské Němce, aby ve volbách v ČR v roce 1996 podporovali strany vládní koalice. Slibovaly, že po vítězství budou vytvořeny podmínky pro návrat sudetských Němců do ČR a restituci jejich majetku podle stavu k 30. září 1938".</span></p><p>Je pravděpodobné, že na oba zmiňované podvržené citáty pan Vondruška natrefil na českých dezinformačních webech. Spisovatel je přitom daleko od toho, aby viděl své texty jako výstřední zpovědi pisálka, který syntezuje zavádějící stereotypy z nedůvěryhodných zdrojů. Svoji tvorbu inzeruje jako „historickou analýzu“, jejíž závěry jsou neoddělitelně svázány s „historickými fakty“.</p><p>Mnozí mu to stále věří.</p><p>Jak upozornili historici z Univerzity Karlovy Vojtěch Bažant a Martin Šorm, například Městská knihovna v Praze pořídila výše představený spisek ve 43 výtiscích. Několik knihoven knihu na svých webech dodnes inzeruje jako „analýzu“ podloženou „hlubokou znalostí vývoje lidských dějin“ a „doplněnou o velmi trefné a vtipné citáty.“</p><p>Tradiční média označují pana Vondrušku za „historika“, ale většina médií si od něj drží určitý odstup. Výjimkou jsou dva tituly. Prvním je web produkující jakoby zpravodajský obsah s hyperpolitickou agendou ParlamentníListy.cz. Druhým je Mladá Fronta Dnes. Redakce deníku nereagovala na opakované žádosti o komentář k článku.</p><p>Většina ostatních historiků buď netrpí neodolatelnou chutí účastnit se veřejného života anebo nedokážou závěry svého bádání vyjádřit tak, aby jim porozuměli lidé před branami univerzit. I kvůli tomu na obzoru českých čtenářů nadále nejvíce září pan Vondruška.</p><p>Někteří historikové věří, že nesoulad mezi chválihodným Vondruškovým záměrem "oddělovat zrno od plev" a výsledným šířením nepravd, polopravd a nesmyslů, může pramenit z neznalosti angličtiny, která ho omezuje ve studiu. Petr Kreuz, pracovník Archivu hlavního města Prahy, je přísnější: je přesvědčen, že pan Vondruška „vědomě pracuje“ se stereotypy, které jeho cílová čtenářská skupina nabyla během školní docházky za minulého režimu. Pan Vondruška připouští, že zákazník je pro něj čtenář, nikoli kritik. Zdůrazňuje ale, že svůj odpor k Evropské unii, migraci a islámu veřejně vysvětluje z odpovědnosti vůči rodině a „v duchu lásky k této zemi“.</p><p>Skutečnost je tak možná méně zlomyslná a Vlastimil Vondruška velkým dějinným slibům prostě věří. Když mluví o svém životě, vykresluje sám sebe jako neformálního kritika komunistické vlády. 17 jeho podřízených z Národního muzea, kde působil za minulého režimu jako ředitel historického oddělení, ale upozornilo, že ještě 22. listopadu 1989 požadoval potrestání kolegů, kteří vyvěsili na průčelí muzea transparent s textem „Národní muzeum s národem“.</p><p>Jakoby tehdy věřil, že budoucnost bude temnější, než jakou se ukázala.</p>

doporučené články

další články

Články Datalyrics byly publikovány v