Romové

deja vu

křivé svědectví bázlivého chlapce z Břeclavi oživilo vzpomínky na pogrom, při kterém bylo zabito 40 židů

Foto Václav Šálek
28. březen 2017
<p>„TŘI Romové napadli patnáctiletého Petra Z. z Břeclavi“, oznamoval sebejistě nejoblíbenější český deník MF Dnes.<sup>1</sup> V Blesku, nejčtenějším bulváru, si přes milion čtenářů přečetlo, že „Romy brutálně zmlácený Petro“ přijde o ledvinu. V podobném duchu o události tehdy v dubnu 2012 informovala většina českých médií. Žoviální hitmaker Michal David veřejně předal Petrovi šek na 100 000 Kč „za statečnost“.</p><p><span class="audiofile" data-audio="/audio/pojdme-na-ne.mp3"></span>Dva tisíce lidí přišlo na demonstraci svolanou Dělnickou mládeží a Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Dvě stě z nich se za skandování “Pojďme na ně” vydalo do ulice obývané Romy. Ve střetu s nimi jim zabránili desítky policejních těžkooděnců.</p><p>Kolotoč etnického pomlouvání se roztočil o jedné dubnové neděli, kdy Petro cvičil gymnastiku na zábradlí schodiště v paneláku a sletěl do nižšího patra. Ve strachu z reakce rodičů si vymyslel příběh o útoku Romů, který vyprávěl barvitě: „Chtěli po mě cigaretu. ... Když někdo nemá, tak ho zmlátí.“ Velká česká média chlapcovo vyprávění otupěle přijala a hněv obyvatel začal vřít. Až po vyšetření detektorem lži o měsíc později vyšlo najevo, že chlapec lhal.</p><div class="quote-right">Redaktoři odmítli, že by pochybili, třebaže čerpali <em>de facto</em> z jednoho zdroje.</div><p>Nebylo to poprvé, kdy dětský strach z trestu a letargie odpovědných vedla k pochodu na opovrhovanou menšinu. Podobný příběh se odehrál už o necelých sedmdesát let dříve v polském městečku Kielce. Osmiletý Henryk B. nepřišel včas domů. Aby se vyhnul výprasku, řekl rodičům, že ho unesli židé. Ukázal na skutečného muže a popsal, že byl držen ve sklepě židovského komunitního centra.</p><p>Policisté dotyčný dům pročesali a zjistili, že nemá podzemní podlaží. Okolo stojícím lidem však na dotazy odvětili, že židé prý v domě rituálně vraždí křesťanské děti. Na místo dorazilo několik desítek vojáků.<sup>2</sup> Ozbrojené síly se ale nepostavily proti hrozícímu davu tak, jako o desítky let později v Břeclavi. Skupina civilistů s několika vojáky vrazila do židovského domu. Někdo vystřelil. Propukly potyčky a násilí se rozšířilo do dalších městských částí. Více než šest set dělníků z nedaleké ocelárny přišlo v doprovodu komunálních politiků z vládnoucí strany. Židy začali mlátit ocelovými tyčemi. Nikdo z přítomných státních složek proti tomu nezasáhl, někteří se zapojili.</p><p><img src="/img/articles/images/B0Nc1kCh5CxkiNaEujhcXazWc1LsY0Jf9SXvue4y.jpeg?w=800" width="360" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p><span class="audiofile" data-audio="/audio/breclav-peta.mp3"></span>Pořádek nastolily až z Varšavy dodatečně přivolané bezpečnostní jednotky. Když se v Kielce 4. června 1946 setmělo, žilo v něm o čtyřicet židů méně než za rozbřesku.<sup>3</sup></p><p>Redaktoři zodpovědní za rozšíření mýtu o útoku v Břeclavi odmítli, že by pochybili, třebaže čerpali <em>de facto</em> z jednoho zdroje. Jejich články jsou dodnes dostupné na internetu v původním znění.</p>
<p>„TŘI Romové napadli patnáctiletého Petra Z. z Břeclavi“, oznamoval sebejistě nejoblíbenější český deník MF Dnes.<sup>1</sup> V Blesku, nejčtenějším bulváru, si přes milion čtenářů přečetlo, že „Romy brutálně zmlácený Petro“ přijde o ledvinu. V podobném duchu o události tehdy v dubnu 2012 informovala většina českých médií. Žoviální hitmaker Michal David veřejně předal Petrovi šek na 100 000 Kč „za statečnost“.</p><p><span class="audiofile" data-audio="/audio/pojdme-na-ne.mp3"></span>Dva tisíce lidí přišlo na demonstraci svolanou Dělnickou mládeží a Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Dvě stě z nich se za skandování “Pojďme na ně” vydalo do ulice obývané Romy. Ve střetu s nimi jim zabránili desítky policejních těžkooděnců.</p><p>Kolotoč etnického pomlouvání se roztočil o jedné dubnové neděli, kdy Petro cvičil gymnastiku na zábradlí schodiště v paneláku a sletěl do nižšího patra. Ve strachu z reakce rodičů si vymyslel příběh o útoku Romů, který vyprávěl barvitě: „Chtěli po mě cigaretu. ... Když někdo nemá, tak ho zmlátí.“ Velká česká média chlapcovo vyprávění otupěle přijala a hněv obyvatel začal vřít. Až po vyšetření detektorem lži o měsíc později vyšlo najevo, že chlapec lhal.</p><div class="quote-right">Redaktoři odmítli, že by pochybili, třebaže čerpali <em>de facto</em> z jednoho zdroje.</div><p>Nebylo to poprvé, kdy dětský strach z trestu a letargie odpovědných vedla k pochodu na opovrhovanou menšinu. Podobný příběh se odehrál už o necelých sedmdesát let dříve v polském městečku Kielce. Osmiletý Henryk B. nepřišel včas domů. Aby se vyhnul výprasku, řekl rodičům, že ho unesli židé. Ukázal na skutečného muže a popsal, že byl držen ve sklepě židovského komunitního centra.</p><p>Policisté dotyčný dům pročesali a zjistili, že nemá podzemní podlaží. Okolo stojícím lidem však na dotazy odvětili, že židé prý v domě rituálně vraždí křesťanské děti. Na místo dorazilo několik desítek vojáků.<sup>2</sup> Ozbrojené síly se ale nepostavily proti hrozícímu davu tak, jako o desítky let později v Břeclavi. Skupina civilistů s několika vojáky vrazila do židovského domu. Někdo vystřelil. Propukly potyčky a násilí se rozšířilo do dalších městských částí. Více než šest set dělníků z nedaleké ocelárny přišlo v doprovodu komunálních politiků z vládnoucí strany. Židy začali mlátit ocelovými tyčemi. Nikdo z přítomných státních složek proti tomu nezasáhl, někteří se zapojili.</p><p><img src="/img/articles/images/B0Nc1kCh5CxkiNaEujhcXazWc1LsY0Jf9SXvue4y.jpeg?w=800" width="360" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p><span class="audiofile" data-audio="/audio/breclav-peta.mp3"></span>Pořádek nastolily až z Varšavy dodatečně přivolané bezpečnostní jednotky. Když se v Kielce 4. června 1946 setmělo, žilo v něm o čtyřicet židů méně než za rozbřesku.<sup>3</sup></p><p>Redaktoři zodpovědní za rozšíření mýtu o útoku v Břeclavi odmítli, že by pochybili, třebaže čerpali <em>de facto</em> z jednoho zdroje. Jejich články jsou dodnes dostupné na internetu v původním znění.</p>
 
Články Datalyrics byly publikovány v