Romové
příliš pevné přesvědčení
v některých regionech bývají Romové nadále posíláni do méně náročných škol
Než si zde zakoupíte ceněnou knihu korespondenta Datalyrics Daniela Prokopa o výzvách české společnosti "Slepé skvrny", dejte si ochutnávku. Několik Danielových článků, které původně vyšly v Salonu deníku Právo připomínáme s laskavým svolením vydavatele.
Požadavek „stejného metru“, tedy odmítnutí údajné pozitivní diskriminace a zvýhodňování, je leitmotivem českých diskusí o soužití s etnickými menšinami. Jedna z protiromských petic si ho dala přímo do jména a přebírají ho i další hnutí a jedinci, kteří v argumentaci proti tzv. nepřizpůsobivým nechtějí znít přímo xenofobně.
Podle výzkumů CVVM přitom pocit, že mají Romové v řadě oblastí větší možnosti než Neromové, sdílí i širší veřejnost. Zmiňují se výhody při získávání bydlení, rozvoji vlastní kultury, jednání na úřadech, hájení se v občanských sporech či při zajištění osobní bezpečnosti.
Právě pocit zvýhodnění v celkově těžkých podmínkách může být jedním z důvodů, proč se dle dat CVVM v době ekonomické krize výrazně zhoršilo hodnocení soužití s Romy mezi nízkopříjmovými lidmi, v jejichž okolí Romové nebydlí. Nelze ho tak brát na lehkou váhu.
Vyjadřované zkušenosti samotných Romů jsou s domnělým zvýhodněním ve značném rozporu. Ve výzkumu Roma Survey 2011 uvedlo 72 % Romů, že zažilo diskriminaci při hledání práce, 60 % při shánění bytu a 33 % ve školství v pozici studenta či rodiče. To však asi moc lidí volajících po „stejném metru“ nepřesvědčí. Musíme se tedy podívat jinam.
Se zajímavým experimentem přišli v roce 2013 ekonomové z CERGE-EI. Stovky inzerátů s nabídkami bydlení a zaměstnání obeslali identickým životopisem svobodného nekuřáka se solidním vzděláním i pracovními zkušenostmi, které se lišily jen jménem. Byt hledali Jiří Hájek, Phan Quyet Nguyen a Gejza Horváth. Hájkovi odpovědělo 78 % pronajímatelů, příslušníkům menšin jen 41 %. Podobně to vypadalo na trhu práce. Člověku s česky znějícím jménem stačilo rozeslat 7,5 přihlášky k pozvání na jeden pohovor, uchazeč s romským jménem potřeboval 12,5 přihlášky.
Etnicita přitom nefunguje jen jako jakási přidaná informace pomáhající třídit posuzovatelům jednotlivé odpovědi na inzerát. Ovlivňuje i jejich chuť zjistit si toho o uchazečích více. Výzkumníci všem těm svým fiktivním zřídili osobní web. Na trhu s byty, kde se zve k prohlídce většina uchazečů, posuzovatelé častěji prověřovali weby příslušníků minorit. Uchazeče z majority zvali bez detailnějšího průzkumu. U pracovních inzerátů, kde se na pohovor zve menšina uchazečů, platil opak. Posuzovatelé se častěji koukali na web Jiřího Hájka a „podezřelí“ příslušníci menšin zůstali nepozvaní bez snahy dozvědět se o nich podrobnější informace.
Je to specifikum trhu práce a trhu s byty? Nebo má obecně sklon měřit menšinám přísněji velká část populace, což by pochopitelně ovlivňovalo náš pocit, jak má vypadat onen „stejný metr“?
Odpověď může přinést jiný experiment. MEDIAN v prosinci 2014 v reprezentativním výzkumu pro Agenturu pro sociální začleňování zkoumal mezi lidmi ve věku 15–25 let, nakolik jejich vnímání a hodnocení vybraných situací ovlivňuje, když vědí, že jejich aktérem je Rom.
Výzkumníci položili šest otázek na adekvátnost trestů, přiznání státních příspěvků a interpretaci různých typů chování. U každé z nich se náhodně vybrané polovině respondentů zobrazila romská etnicita aktéra a zbytek lidí hodnotil situaci bez znalosti etnicity. Otázky byly v dotazníku zamíchány tak, aby respondentům pokud možno nedošlo, co se na nich testuje.
Chudé matce s narozenými trojčaty by přiznalo jednorázový příspěvek ve výši dvou průměrných platů 71 % respondentů. Chudé romské matce ve stejné situaci jen 40 %. Hlučné chování dvou mladíků v autobuse by vadilo 64 % lidí, hlučné chování romských mladíků 77 %. Přislíbit volající mladé matce pětičlenné rodiny byt původně určený pro tří- až čtyřčlennou domácnost by nebyl problém pro velkou většinu (69 %) mladých respondentů. Ale jen pokud by se volající představila jako Anna Veselá. Když volá Erika Demeterová, klesá ochota na 31 %.
Vyšší byly i požadavky trestů. V otázce Představte si, že sedmnáctiletý chlapec vykrade trafiku. Jaký trest je podle vás adekvátní? vybralo nepodmíněné odnětí svobody 35 % respondentů, přičemž jen 8 % žádalo uvěznění na rok a více let. Mezi respondenty, u nichž sedmnáctiletého chlapce nahradil sedmnáctiletý Rom, preferovalo odnětí svobody 47 %, přičemž 20 % žádalo uvěznění na rok a více.
Výsledky výzkumu nelze vztahovat na celou mladou generaci. Část lidí mezi 15–25 lety však skutečně měří Romům přísnějším metrem. Navíc vnímání romské menšiny je ve společnosti jednolité, takže starší populace na tom zřejmě nebude o moc jinak. Stejně jako u vnímání cizinců přitom tvrdší postoje mají lidé, kteří žádného Roma osobně neznají.
Argument proti „stejnému (chápej tvrdšímu) metru“ přitom není pouze morální. Výzkum Roma Survey 2011 ukazuje, že hlavním faktorem, který lidi z vyloučených a chudých lokalit a jejich okolí dělí na pracující a nepracující, je vzdělání, nikoli etnicita. Problém ovšem je, že mezi tamními Romy v aktivním věku má zhruba jen třetina dokončené učiliště či střední školu. Ekonomové někdy mluví o očekávaných výnosech vzdělání. Pokud je při stejném vzdělání a zázemí pro nějaké etnikum výrazně těžší nalézt práci, může to snižovat očekávané výnosy, a tím i chuť do vzdělání investovat energii, čas a prostředky. Byl by to další mechanismus, kterým si společnost promazává stroj sociálního vyloučení, za jehož důsledky pak draze platí.
