Data a společnost

svobodná média chceme všichni, skoro

KOMENTÁŘ šéfredaktora Datalyrics pro Lidové noviny

Foto Fortepan \ Hodosán Róza
9. říjen 2020
David Ruzicka
<p>Lidovky četl už můj děda. I proto si cením toho, že text, který začínáte číst, číst můžete. Je třeba zdůraznit, že článek kritický k premiérovi by dnes v maďarské obdobě jakýchkoli holdingových novin vyjít nemohl. To byla první věc, kterou opomněl zmínit šéfredaktor István Léko, když tady českou eurokomisařku Věru Jourovou obvinil z toho, že se „spoléhá pouze na názor maďarské opozice“ (<em>Kdy Brusel pochválí Maďarsko?</em> LN 2. 10. 2020)</p><p>Paní Jourové, která magazínu Der Spiegel řekla, že „Orbán vytváří nemocnou demokracii“, pan Léko otcovsky poradil, aby si situaci v Maďarsku „důkladněji nastudovala.“ On ji prý zná „lépe než dobře“.</p><p><img src="/img/articles/images/Q0AkrhRTyOKBR1QndrEAn2LXIICdE1gQuY4HEbWU.png" width="250" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p>Vzápětí své znalosti uplatnil.</p><p>Maďarská vláda neovládla veřejnoprávní televizi a rozhlas, jak píše pan Léko, "v poslední době". Ve veřejnoprávních tento proces začal před deseti lety. V roce 2014 tam už lidé z Orbánovy kanceláře telefonovali kvůli prkotinám. To ale byla pořád dětská hra.</p><p>Na konci roku 2016 pak už propagandistická mašinérie pohltila velkou část soukromého trhu. Když říkám "propagandistická mašinérie", myslím tím centralizovanou, sebereferenční síť zahrnující soukromá média i orgány vlády, jenž koordinovaně vytváří obsah, který naplňuje akademicky definovaná kritéria "propagandy".</p><p>Nepovídáme si tedy o novinářské nedokonalosti. Produkce maďarské propagandy je podobná jako u té domácí ruské. Lidé z nejbližšího okruhu hlavy státu se schází s vlivnými editory a ve spolupráci s průzkumníky veřejného mínění dohadují obsah.</p><p>Ten se pak šíří provládními médii, která Orbánova vláda vytvořila deformováním volného trhu. Ve srovnání s levičáky, kteří vládli dříve, Orbánovi lidé zvýšili objem státní inzerce cirka sedminásobně a podíl mířící do médií spojených s vládou zvedli více než pětinásobně (dnes přesahuje 80%). Tak motivují média k loajalitě.</p><p>Když letos v červenci v Česku unikl koncept návrhu dvoumiliardové reklamní kampaně z Babišova Ministerstva pro místní rozvoj, smrděla právě maďarskou inspirací, a to jak co do objemu, tak plánovanou alokací.</p><p>Pan Léko má pravdu v tom, že ve dnes nejčtenějším maďarském deníku kritiku vlády najdete. Bryndou je, že dva deníky, které tuto pozici zastávaly v posledních čtyřech letech, vláda zničila. Nepszábadság, ten „liberální“, byl majitelem náhle zavřen poté, co deník obvinil Orbánova ministra z korupce. Z obchodních důvodů. Magyar Nemzet, ten „konzervativní“, byl zavřen tři dny po vítězství pana Orbána v posledních volbách. Mladší z obou deníků měl sedmdesátiletou tradici. Až bude pan Léko ukazovat na přežívající nezávislá média zas za rok, měl by se proto ujistit, která z jeho tezí stále platí.</p><p>Vyvrcholení proměny maďarského trhu nastalo v roce 2018. Tehdy se 14 obchodníků rozhodlo pro dobro národa věnovat přes 470 mediálních titulů v celkové hodnotě cirka 4.7 miliard korun nově vytvořené státní „nadaci“. 112 zpravodajských titulů tak spadlo pod jednotnou editoriální správu. Alespoň venkovní část téhle frašky je tak dnes již zcela oficiální.</p><p>Transakci umožnila jedna dobře placená dáma s vírou pro věc, jeden šikovný zákon a premiérův dekret, který obchodní zázrak označil za „národní zájem“. Maďarské antitrustové právo si tak mohlo dát brko.</p><p>Šéfredaktor Lidovek přitom ještě v roce 2020 píše, že maďarská média jsou prostě polarizovaná a že "poměr sil" vlády a opozice "je vyrovnaný".</p><h3>dialog podle premiéra</h3><p>Dobře. Pojďme „vést dialog“? “Nikdy bychom neklesli tak hluboko, abychom umlčeli ty, se kterými nesouhlasíme,” řekl pan Orbán nádherně na podzim 2018.</p><p>Když jsme před časem seděli na jedné budapešťské terase s Peterem Ákosem Bodem, konzervativním ministrem financí, kterého pan Orbán kdysi lanařil jako kompromisního kandidáta do premiérského křesla, Bod na Orbánův výrok reagoval shovívavým úsměvem: “Politici říkají slova.”</p><p>V roce 2017 napsal Bod článek kritický k vládě pro akademický časopis provládního think-tanku. Ředitel think-tanku nařídil vydání zničit a čtyřčlenou editoriální radu souborně vyhodil. To se v Maďarsku naposledy stalo za vlády komunistů v roce 1984.</p><p>Zatímco pan Léko zamyká své čtenáře v páře a tam jim vypráví, že předsedkyně Evropské komise je na pana Orbána zlá, Komise se k maďarské vládě ve skutečnosti chová jak jehně.</p><p>Západní média mezitím alespoň diskutují o účinnosti přestupkových řízení a podmíněnosti rozpočtových plateb na podporu vlády práva. Svoboda médií a vláda práva nejsou náhodná témata, o kterých si můžeme dovolit psát diletantní fantasmagorie do názorových rubrik novin.</p><p>Čím dřív rádoby-konzervativní obhájci maďarské autokratické vlády přestanou gestikulovat k horlivosti „levicového a liberálního mainstreamu“ a čím dřív se i rádoby-liberální stavitelé mostů snesou na zem, tím líp.</p><p>Přiznat si, že se v Unii objevila nová míčová hra, je první krok.</p>
<p>Lidovky četl už můj děda. I proto si cením toho, že text, který začínáte číst, číst můžete. Je třeba zdůraznit, že článek kritický k premiérovi by dnes v maďarské obdobě jakýchkoli holdingových novin vyjít nemohl. To byla první věc, kterou opomněl zmínit šéfredaktor István Léko, když tady českou eurokomisařku Věru Jourovou obvinil z toho, že se „spoléhá pouze na názor maďarské opozice“ (<em>Kdy Brusel pochválí Maďarsko?</em> LN 2. 10. 2020)</p><p>Paní Jourové, která magazínu Der Spiegel řekla, že „Orbán vytváří nemocnou demokracii“, pan Léko otcovsky poradil, aby si situaci v Maďarsku „důkladněji nastudovala.“ On ji prý zná „lépe než dobře“.</p><p><img src="/img/articles/images/Q0AkrhRTyOKBR1QndrEAn2LXIICdE1gQuY4HEbWU.png" width="250" style="display: inline; float: right; margin: 0px 0px 1em 1em;"></p><p>Vzápětí své znalosti uplatnil.</p><p>Maďarská vláda neovládla veřejnoprávní televizi a rozhlas, jak píše pan Léko, "v poslední době". Ve veřejnoprávních tento proces začal před deseti lety. V roce 2014 tam už lidé z Orbánovy kanceláře telefonovali kvůli prkotinám. To ale byla pořád dětská hra.</p><p>Na konci roku 2016 pak už propagandistická mašinérie pohltila velkou část soukromého trhu. Když říkám "propagandistická mašinérie", myslím tím centralizovanou, sebereferenční síť zahrnující soukromá média i orgány vlády, jenž koordinovaně vytváří obsah, který naplňuje akademicky definovaná kritéria "propagandy".</p><p>Nepovídáme si tedy o novinářské nedokonalosti. Produkce maďarské propagandy je podobná jako u té domácí ruské. Lidé z nejbližšího okruhu hlavy státu se schází s vlivnými editory a ve spolupráci s průzkumníky veřejného mínění dohadují obsah.</p><p>Ten se pak šíří provládními médii, která Orbánova vláda vytvořila deformováním volného trhu. Ve srovnání s levičáky, kteří vládli dříve, Orbánovi lidé zvýšili objem státní inzerce cirka sedminásobně a podíl mířící do médií spojených s vládou zvedli více než pětinásobně (dnes přesahuje 80%). Tak motivují média k loajalitě.</p><p>Když letos v červenci v Česku unikl koncept návrhu dvoumiliardové reklamní kampaně z Babišova Ministerstva pro místní rozvoj, smrděla právě maďarskou inspirací, a to jak co do objemu, tak plánovanou alokací.</p><p>Pan Léko má pravdu v tom, že ve dnes nejčtenějším maďarském deníku kritiku vlády najdete. Bryndou je, že dva deníky, které tuto pozici zastávaly v posledních čtyřech letech, vláda zničila. Nepszábadság, ten „liberální“, byl majitelem náhle zavřen poté, co deník obvinil Orbánova ministra z korupce. Z obchodních důvodů. Magyar Nemzet, ten „konzervativní“, byl zavřen tři dny po vítězství pana Orbána v posledních volbách. Mladší z obou deníků měl sedmdesátiletou tradici. Až bude pan Léko ukazovat na přežívající nezávislá média zas za rok, měl by se proto ujistit, která z jeho tezí stále platí.</p><p>Vyvrcholení proměny maďarského trhu nastalo v roce 2018. Tehdy se 14 obchodníků rozhodlo pro dobro národa věnovat přes 470 mediálních titulů v celkové hodnotě cirka 4.7 miliard korun nově vytvořené státní „nadaci“. 112 zpravodajských titulů tak spadlo pod jednotnou editoriální správu. Alespoň venkovní část téhle frašky je tak dnes již zcela oficiální.</p><p>Transakci umožnila jedna dobře placená dáma s vírou pro věc, jeden šikovný zákon a premiérův dekret, který obchodní zázrak označil za „národní zájem“. Maďarské antitrustové právo si tak mohlo dát brko.</p><p>Šéfredaktor Lidovek přitom ještě v roce 2020 píše, že maďarská média jsou prostě polarizovaná a že "poměr sil" vlády a opozice "je vyrovnaný".</p><h3>dialog podle premiéra</h3><p>Dobře. Pojďme „vést dialog“? “Nikdy bychom neklesli tak hluboko, abychom umlčeli ty, se kterými nesouhlasíme,” řekl pan Orbán nádherně na podzim 2018.</p><p>Když jsme před časem seděli na jedné budapešťské terase s Peterem Ákosem Bodem, konzervativním ministrem financí, kterého pan Orbán kdysi lanařil jako kompromisního kandidáta do premiérského křesla, Bod na Orbánův výrok reagoval shovívavým úsměvem: “Politici říkají slova.”</p><p>V roce 2017 napsal Bod článek kritický k vládě pro akademický časopis provládního think-tanku. Ředitel think-tanku nařídil vydání zničit a čtyřčlenou editoriální radu souborně vyhodil. To se v Maďarsku naposledy stalo za vlády komunistů v roce 1984.</p><p>Zatímco pan Léko zamyká své čtenáře v páře a tam jim vypráví, že předsedkyně Evropské komise je na pana Orbána zlá, Komise se k maďarské vládě ve skutečnosti chová jak jehně.</p><p>Západní média mezitím alespoň diskutují o účinnosti přestupkových řízení a podmíněnosti rozpočtových plateb na podporu vlády práva. Svoboda médií a vláda práva nejsou náhodná témata, o kterých si můžeme dovolit psát diletantní fantasmagorie do názorových rubrik novin.</p><p>Čím dřív rádoby-konzervativní obhájci maďarské autokratické vlády přestanou gestikulovat k horlivosti „levicového a liberálního mainstreamu“ a čím dřív se i rádoby-liberální stavitelé mostů snesou na zem, tím líp.</p><p>Přiznat si, že se v Unii objevila nová míčová hra, je první krok.</p>
 
Články Datalyrics byly publikovány v